Co se stalo? Zasekl se vozmen v autě! Tak to je!

4
0

 

9. července. V prostorách Hamzovi léčebny se konal pobyt pro matky a jejich „fakany“ – postihnuté žroutosvalem, kteří měli možnost využít osobní asistence od mladých slečen. Pobyt stejně jako každý rok pořádal Parent Project, s nímž má Šudy a Márty vybudovaný velmi dobrý vztah, proto příliš dlouho neváhali a vydali se na cestu.

V momentě, kdy je dopravily jejich matky na místo určení: nejprve se pustily do vykládání Šudyho. Během tohoto úkonu: Márty poslušně vyčkával v Citroënu Berlingo, než přijde řada na něj.

Neskýtalo se mu však příliš dlouhé čekání, jelikož Šudy na svém nadupaném stroji vystřelil ze svého vozu jako namydlený blesk. Tím pádem byl Šudy na čerstvém vzduchu. Ani to nebolelo! Hned nato se přemístily k Citroënu. Přicházela naděje, že se i Márty dočká svobody. Ta se ale rychle vytratila: něco se totiž pokazilo. Nemohly otevřít zadní víko kufru! Vzápětí se znervózněle ozvala Mártyho matka: „Ksakru! Proč to nejde?!“ v tuto děsivou chvíli Šudy spontánně poznamenal: „Tak a je to v prdeli! Je z něj právoplatnej vězeň.“
„Šudy, přestaň s těma fórama! A radši najděte způsob, jak mě dostat ven.“ dodal Márty přes pootevřené okénko. Načež došlo na lámání chleba: Mártyho matka popadla telefon a zavolala do nejbližšího servisu.

Do deseti minut dorazili dva chlápci v oprýskané dodávce. Bez dlouhého rozmýšlení z ní vylezli a hned se dobelhali do naší společnosti. Řidič dodávky se jevil jakž takž normálně, ale jeho kolega-spolujezdec nebo co to bylo. Vypadal nějak zchátrale. Táhl z něj chlast a byl špinavý, jako by se týden nemyl. Navíc držel v ruce páčidlo. Takže jsme si zpočátku všichni mysleli, že nás všechny zmydlí na jednu hromadu. Těžce jsme se v něm zmýlili. Zaplaťpanbůh! S páčidlem zamířil rovnou k autu, u kterého začal něco šolichat. Naštěstí ho řidič dodavky v pravý čas zpražil: „Ty magore, vždyť to auto zničíš! Přestaň!“
„Coco? Co to meleš?! Trochu násilí neuškodí.“ pravil chlápek, který zřejmě chlastá první ligu a řidič po chvíli podotkl: „Tohle ale není žádnej traktor!“
„Tak si to udělej po svým.“ zamrmlal si pod vous a okamžitě se od kufru vzdálil, aby uvolnil místo kolegovy, který se pustil do práce: „Podívej, takhle se to má dělat.“ opatrně strčil prsty pod poznávací značku, přičemž za jemného prstokladu otevřel kufr. Konečně! Všichni si oddychli, že bylo dílo dokonáno.

Na závěr jedna pozitivní zpráva: řidiči se podařilo zabránit v propuknutí „kufrové horečky“ u Mártyho. Jedná se o jakousi formu klaustrofobie, ke které může dojít, když jsou lidé dlouho zavřeni na jednom místě.

4
0
By | 2018-08-23T20:28:01+00:00 Srpen 23rd, 2018|Online texty, Povídky|0 Comments

Leave A Comment