Když jsme byli mladší a mnohem citlivější, dostávali jsme od otců rady: „pokaždé, když se ti zachce kritizovat sociálku. Uvědom si, že nikdo nemá takové výhody jako ty…“

Nedávno jsme nalezli v e-mailové schránce vtípek o sociálce…od jednoho milého kamaráda. Což nás přimělo k napsání nového článku. Pokud se tento článek dostal i k vám, ač přesto… že jste si přáli nový MacBook. Nelekejte se! Varování! Tento text není vhodný pro jehovisty a ani pro puritány.

Při vyslovení slova sociálka, se mnohým vybaví postarší paní s brýlemi, přesněji bezcitně otravná ženská, která si myslí, že jí patří celý svět a může rozhodovat o vašem osudu. Jenomže u nás je rozdíl v tom, že se nám scvrkne „pinďour“ a nejraději bychom spáchali sebevraždu – těžko bychom si hlavu prohnali kulí. Jediné, co nám zbývá… je rozjet električák kupředu a utonout ve vodní nádrži. „Cha cha cha! Jděte raděj do háje, madam!“

Je snad něco horšího, než pohledět do očí sociální semetriky?

Jasně, že jo! Například kroužkovací body… pěkná „chujovina.“ apeluje dystrofik. Jakmile vám do baráku vleze masochistka a začne se vyptávat na kraviny typu: „orientujete se v prostoru?“ Nebo „Umíte se podepsat?“ Hlavou se vám začne honit jediné: „jasně! Ještě se mě zeptej… zda-li si sám peru. Sám si vařím, sám si peru, že se na to nevybodnu!“ mlčky hledíte jak bacil do lékárny a doufáte, že se nad vámi andělská mrcha slituje.

Poté, co se rozhodne odejít fanatická a žvatlající, celkově si říkající ženská o ránu tyčí přes zátylek. Uleví se vám! A tiše doufáte, že vás nešoupne do třetího stupně postižení.

Z prostého důvodu, a tím je šetření státní pokladny.