Stříbrná svatba

6
0

Bylo 29. prosince 2017 a opět se nám po plodném roce podařilo setkat v Exodusu, který se nachází v Třemošné u Plzně. Tento den jsme konkrétně pojali jako předčasné rozloučení se starým rokem a přivítání roku nového. A protože nejsme žádní pyromani, co mají zapotřebí si kompenzovat zakrslýho hlemejždě odpálením dvaceti petard, tak jsme přišli s neotřelým nápadem, že to rozpálíme na maximum bez toho aniž bychom srali všechny okolo – přestrojili jsme se za opačné pohlaví (chlapi za ženský a ženský za chlapy) a po zdárném převlečení jsme se začali řadit v rádoby obřadní síni s cílem zopakovat manželský slib našich dlouholetých přátel nebo-li individuí: ženicha Lenena Suchého a nevěsty Pepice Vlhké, kteří před oddávajícím inženýrem Vencou Vaňkovičem prohlásili, že raději nechtějí znát svůj zdravotní stav a slíbili, že i po zbytek života budou používat příjmení Suchý, Vlhká Suchá. Slíbili, že Suchý i nadále poleze po tyči vlhké, či tak nějak podobně, protože když se na ně podíváte – čert aby se v tom vyznal a taky slíbili, že veškerý majetek odkáží oddávajícímu podpisem svatební smlouvy.

Prostě jsme se společně setkali ve Třemošné, aby si tito krásní lidé, kteří spolu světe div se – žijí pětadvacet let (což je mimochodem 9 125 dní, což je mimochodem 547 500 hodin, což je mimochodem 32 850 000 vteřin), obnovili své ano.

Následně po oddávajícím zopakovali svatební slib: Slibuji, že budu tvá oddaná ženicha. Budu plnit tvé přání. Budu ti věrná jak samice od labutě. Budu s tebou v dobách zlých i dobrých. V dobách voňavých i smradlavých. Budu ti věrným koněm i psem. Budu ti galaktickou dvoumístnou raketou, která touží objevit nové světy. Budu orat pole, abys mohl rozsévat své sémě navěky věků.

Slibuji, že jako tvůj oddaný nevěst budu mít vždy po ruce připravenou svoji záchrannou tyč o délce 21 centimetrů a o průměru 4,2 centimetrů. Slibuji, že budu věrným a oddaným, že se budu denně holit, mýt. Budu chodit čistý. Nebudu nikomu poučet kolo a nebudu po nocích vyžírat lednici. Slibuji, že nenechám pavučinou zarůst tvojí kánoi a budu se o ní starat tak jako v dobách, kdy byla ještě mladá, elastická a růžová.

Na závěr je inženýr Vaňkovič pokynul, aby si vyměnili snubní prsteny a svoje ano zpečetili polibkem.

Opravdu si řekli své ano.

Ano.

Nevymysleli jsme si to.

6
0
By | 2018-03-01T16:16:08+00:00 Leden 2nd, 2018|Online texty, Výlety a akce|0 Comments

Leave A Comment