sobota, 9. června

Jsme trochu zaskočení. Podle všeho nás překvapilo, že tito „rádoby“ nohejbalisté udělali viditelné pokroky v souhře. Dokonce se naučili i smečovat. Zřejmě to neustálé vysedávání u piva vyměnili za usilovný trénink. Nechápeme, co je k tomu vedlo – asi pomalu rostoucí pivní mozol.

My jsme ovšem v mnohem prekérnější situaci, a to není žádná legrace. Původně jsme chtěli napsat jen pár řádků a nakonec jsme se tak rozepsali, že z toho vznikne snad i povídka. Napadlo nás, že by se jeden z nohejbalistů mohl oběsit v síti, abychom to trochu okořenili, jenže to není dost dobré, vzhledem k tomuto stylu psaní. Tím bychom zřejmě vytvořili nový případ k vyšetřování, mohl by se třeba jmenovat „Pepek zemřel během nohejbalového turnaje“, kdyby se objevila věta: „celý turnaj úspěšně dohráli, až na fakt, že tentokrát jeden z hráčů podlehl smrti.“ Raději už nebudeme tolik fantazírovat, ale budeme se věnovat tomu, co se během turnaje opravdu stalo. Tím vás teď trochu uklidníme a zároveň uvedeme, jak to vůbec celé dopadlo. Naši kamarádi již poněkolikáté odehráli celý turnaj v tričkách módní značky Šudy a Márty aneb Duchennovi jezdci, které si oblíbili. Navíc se honili za tím kulatým nesmyslem tak dlouho, dokud celá trika nepropotili. Po této fyzické námaze jejich cesta vedla do hospody, kam rádi chodí utrácet těžce vydělané peníze. Cena za pivo nebyla ani tak hrozná, vzhledem k tomu – jaký samoser to byl. Tomu říkáme výhodný nákup! Nekup to!

A tak teď nám nezbývá nic jiného, než jim poděkovat za to, jak turnaj perfektně odehráli. Připadá nám to jako pěkný způsob, jak dat najevo, že si toho opravdu ceníme. Každopádně jsme zvědaví, co příště předvedete; mohly by to být nějaké přemety, salta či nůžky. No nic. Necháme se překvapit. Především jsme ale přesvědčení, že to rozhodně neskončí žádným fiaskem.

Tato povídka je věnovaná našim nejvěrnějším čtenářům a kamarádům, kteří objíždí všemožné turnaje, přičemž propaguji náš knižní brak. Ceníme si toho.