Jak vtipné. Jedu za kamarádem, abych se s ním trochu provětral a nenabiju si vozík. Já hlava děravá. Myslel jsem zase na ženský. Nedám si prostě s tím pokoj.

Vyjíždím z domova se třemi čárkami na displeji svého joysticku. Zdá se vše být v naprostém pořádku. Tři? To tam dojedu bez problému, říkám si. To jsem si ovšem neuvědomil, že mě čeká kilometrová zajížďka kvůli uzavřené silnici.

Před příjezdem na místo mi začíná blikat poslední čárka. Abych vám to vysvětlil. Poslední blikající čárka, je jako auto, kterému dochází benzín. S takovým autem už mnoho kilometrů neujedete. S posledníma kapkama šťávy se ještě doplížím za kamarádem na zahradu. A najednou se mi vozík vypne. Co teď? Nastává pravé peklo! Kamarád se srandovně protahuje. Pak už jen přepíná elektrický vozík na ruční pohon. Zapírá se o rukojetě vozíku, čímž dává vozík do pohybu. A když mě konečně doveze domů. Tak sebou plácne do postele a usíná. Zřejmě ho to vysílilo.

Já vím, že to není žádnej silák v tahání kamiónů, ale když mě bude takhle tahat pravidelně, třeba se z něj ten silák jednou stane.