Bylo přesně takový to počasí, že když jdete ven v tričku a potkáte kámoše v bundě, přemýšlíte nad tím, kdo z vás je debil…

Stál jsem uprostřed obýváku a cejtil vůni kožený sedačky (opravdu kožený, žádná umělotina.) Zhluboka jsem se nadechnul a užíval si tu chvíli, poněvadž jsem věděl, že budu celé dopoledne čichat nemocniční smrad – konkrétně budu znuděně civět v čekárně a sám sebe se ptát: „proč jsou pokaždé ty čekárny tak plné?“ protože čas přece vyléčí všechny rány.

A když jsem byl v čekárně, tak jsem najednou zahlédl zcela střízlivýho chlápka v báječný náladě, kterému zničehonic vyklouzl z ruky iphone a ve své snaze jej zvednout…na něj šlápnul (to fakt zamrzí) přičemž zaskřípal zubama a nejraději by vypil chlumák, čímž by si naordinoval smrt.

Po hodině dlouhého čekání…ze dveří vykoukla zdravotní sestra, která mě pokynula, že mohu vjet dovnitř. A jakmile jsem se ocitl v ordinaci, tak mě čekající doktor přendal na spešl pojízdný lehátko, na kterém mě sestra zesvlékla do trenýrek s motivem spidermana, jelikož jsem vždycky snil o tom, jak se stanu superhrdinou, ale bohužel jsem jen obyčejnej vozejčkář. Poté mě převezli do místnosti, kde mě šoupli do tunelu magnetické rezonance, přičemž mně dali do ruky jakejsi balónek, kterým jsem si při projevené klaustrofobii mohl přivolat doktora.

Během vyšetření jsem měl sluchátka, za což jsem byl nakonec rád, jelikož utlumily vycházející rachot z vědecko-fantastickýho přístroje. Jinak bych se stal i fandou džihádu a danej přístroj spálil na uhel. Následně mě upozornili: na zavedení kanyly do žíly. To bylo to poslední, co jsem chtěl slyšet, poněvadž u běžných odběrů je nereálné mi vzít krev (kdybych si mohl vybrat – nechal bych se pověsit za kule do průvanu.) Naštěstí jsem se zmýlil – sestra byla velice zdatná, tudíž perspektivní žílu našla bez problému a pomocí kapačky – kontrastní látka zaplavila můj krevní oběh . A vjelo do mě teplo, z kterého se mi orosilo čelo, jako kdybych se zaživa pekl v babiččině troubě.

Po skončení procedůry se na mém těle objevily drobné šrámy. Raději bych měl v hlavě skladiště plen a sterilizoval kojící kloboučky od nevidím do nevidím. Pociťoval jsem začínající laktační psychózu, ale nepodlehl panice.

Ó, ó, ó, decibely lásky,
ó, ó, ó, to je muzika,