Ozvalo se cvaknutí zámku a ve dveřích se objevila moje přítelkyně. Odložila tašky s nákupem na botník v předsíni a zaklela při pohledu na podlahu, která byla celá zablácená. Následně popadla jednu svou botu, a vešla s ní do obýváku. Spatřila tam mě, jak se dívám na televizi – a jak jsem netečný k nepořádku, který panoval všude kolem. Něco v ní povolilo a tenisku po mě bez sebemenších rozmyslů hodila.

„Au!“ vykřikl jsem, protože to celkem zabolelo. „Co to do prdele, vyvádíš?“
„To máš za to bahno, co jsi dotáhl z venku!“ vykřikla přítelkyně.  „Celý odpoledne si s kámošem jezdíš po rozblácených cestách a já abych ten bordel teď uklízela!“
„Jo? Ty uklízíš, jo? Podívej se na ten stolek pod televizí – jakej je tam nános prachu.“ přešel jsem do protiútoku. „Kdes byla až doteď? Vždyť máme supermarket hnedka za rohem! S kým ses to tahala?“
„Buď už zticha – hlavně už nikam nepopojížděj do té doby, než to tady všechno uklidím! Nemíním, abys to bahno zajezdil do koberce!“ vyjekla rozzuřeně a já se kysele ušklíbl, čímž jsem se ujistil, že na mě (na nebohém mrzákovi) se pěkně vyřádila – očividně si chtěla na mě vylít všechny své frustrace. Pro mě to byla ale nespravedlnost, potupa a strašlivá neúcta, která se mi poněkud zajídá 🙂