Rozhodně nejsem žádný gambler, ale i přesto někdy podlehnu pokušení a touze po hazardu. To se prostě nedá odmítnout… kór když mě k tomuto činu pokynou nejlepší přátelé.

Mojí slabostí jsou totiž přátelé a… neměl bych opomenout… a zábava! A když se to oboje spolčí dohromady… tak se čas od času oddáváme hrátkám s čertovskými obrázky někdy až do nočních hodin. Že se to neobejde bez trošky chlastu a křupavých chipsů, je snad úplně pochopitelný.

Zrovna před týdnem jsme se sešli v garáži u jedné kamarádky mého kamaráda, kde jsme hráli poker. Jakmile na mě došla řada, tak jsem jí hned požádal o jediné: „Podej mi ty karty.“ A ona mi bez okolků s mírným úsměvem na tváři oznámila: „Já už měsíc potřebuju vyměnit palivový filtr a nikdo mi to taky není schopnej udělat.“ Pak mi už jen ty karty bez keců ukázala a já spokojeně přikývnul, přičemž jsem ze sebe vyloudil: „Raise.“ jen tak z voleje – tím jsem zvýšil vsázky. Musím subjektivně uznat, že se mi zpočátku celkem dařilo, ale pak se karta jako na potvoru obrátila. Od té chvíle jsem měl téměř v každé hře smůlu, takže jsem tak nějak zákonitě vypadnul… a to jako první. Ano – prohrál jsem! Co by na tom mělo být špatného? Nic. Vůbec nic. Je mi to upřímně jedno, že jsem prohrál, neboť jsem se do té buchty asi zabouchnul. Hroznou náhodou, ale jo.

Sice mám smůlu ve hře, ale aspoň mám štěstí v té lásce.