Jsme si jisti, že většinu hospodářských zvířat na této planetě čeká poměrně tvrdý osud, ale to nás dva koneckonců taky – alespoň jsme to už někde slyšeli. Lidský život je stejně plný strastiplných hrůz, říkáme si, a ještě abychom místo krkovičky jedli cuketu? Do ochutnávek vegetariánských jídel se raději nepouštíme, případně o nich jen v duchu polemizujeme, opíraje se přitom o dva zásadní argumenty: 1) Musíme se na své životní cestě najednou vzdát chůze, jízdy na kole, spravedlnosti a tak dále – a ještě, abychom se měli zříct i masa?! 2) Nechápeme co ti, vegetariáni budou jíst, až se jednou zjistí, že i zelenina má duši.
Možná nemáme tak úplně pravdu – jenže nemít pravdu je pořád lepší než k večeři křoupat mrkev.
Tu a tam jsme nedávno četli článek s názvem: Vyšehrad plný ezo-nadšenců. Pokud jste ho nečetli, pokusíme se vám to trochu přiblížit: jednalo se o vegetariánský festival, který jaksi vygradoval koncertem, a ten roztančil celý Vyšehrad. Pevnost se zkrátka zaplnila stovkami lidí se zájmem nejen o vegetariánskou stravu. Čím dál tím víc lidí bere odpovědnost za svůj život do vlastních rukou. Chtějí vědět, co vlastně jedí, kolik odpadu vyhazují a jaké následky má konzumní způsob života pro osobní zdraví i celou tuto planetu. Každého návštěvníka lákalo na festivalu trochu něco jiného. Jedni přišli za energií, kdy jsou všichni moc přátelští. Jiní přišli zejména za jídlem. A právě ta gastronomie byla nejdůležitějším tématem festivalu.
Po přečtení textu jsme si vzpomněli: že už se těšíme, až si budeme moct pochutnat na pěkně propečeným steaku.
Nejnovější komentáře