O kolednících rozhodně tentokrát psát nebudeme. To bychom si akorát jen koledovali o průser, proto jsme se zčistajasna rozhodli, že se zmíníme o hokeji.

Ve chvíli, kdy rozhodčí vhodil puk na hrací plochu, tak jsme zpoza mantinelu začali hledět na velice vyrovnaný souboj a byli poněkud veselí, protože jsme mohli nezřízeně ječet. Tedy fandit.

Byl to zázračný okamžik. Jen to mělo jediný háček, neboť jsme chvílemi ztráceli puk z dohledu.

No a… ale i tak to byl zážitek.

Celý zápas jsme pozorovali, jak ty dvě malý ropuchy… jen v tom rozdílu, že jsme nedělali: TUT TUT, ale vyřvávali: Dáme góla, dáme!