Každý z nás se zcela jistě prošel historickým centrem města. Každopádně se však nepoštěstilo každému… brázdit hrbolaté ulice na invalidním vozíku. To je teprve jízda! Díky tomu se naše půlky vyskákaly do pevných tvarů, žádná třepotající se zadnice s obsahem tuku. Zásluhu má jistá historie, kdy těžké okované povozy, vlivem nerovné dlažby nadhupovaly a při dopadu odlamovaly kousky dlažby, čímž pozměnily originální kvádrový tvar.
V jádru města, podstupujeme tzv. prdel challenge tour – hop, hop, pojď mi hop! Ani těmi památkami se nelze pokochat – soustředění na jízdu po kočičích hlavách je nezbytné. Sklouznutí ruky z páčky by bylo zlé – mohlo by to skončit uražením chráněné fresky na rohu zdi. Mít potahovačky s památkáři, to tu ještě scházelo. Připadáme si jako přežvýkané žrádlo v kravské hubě. Každičká kůstka vydá sem tam zvuk, který lze zaslechnout. Srovnatelné s praskající skleničkou při zpěvu operní zpěvačky.
Předci už kdysi rozmýšleli nad tím, jak v budoucnu zastavit hordy vozíčkářů. Jenže netušili, že jejich odhodlání bude nezastavitelné.
Leave A Comment