Nastává třetí adventní neděle,
zapalujeme svíci růžovou, holku pastýřskou.
Postní období u konce téměř jest,
ráz slavnostnější, advent získává.
Zažehnutí vícero svící,
radost stupňující vyjadřuje.

Vozejk na nabíječce o samotě stojí,
duchenne svůdně v posteli leží.
Na přesazení nedočkavě čeká,
vyplňuje čas prdy občasnými.

Po akci chlastací, byl polit polštář sedací,
vyprala jej sousedka odvedle.
U duchenna voda netekla.
Důchod se zpozdil, listonoška po cestě upadla.
Hlavu si o zábradlí rozštípla,
u milosrdných dva dny ležela.
Vztekle na sestry ječela,
kebulí házela, Du Hast zpívala.

Zotavení zdárně proběhlo,
jizva na hlavě zůstala.
Vozejčkář se almužny dočkal,
na platbu vodného penízky dostal.
Na vzduchovém polštáři poskakuje zvesela,
těší se velice na salátek bramborový a kapříka kostí plného.

S básničkou jsme tu v cuku letu zas,
se čtvrtým adventem zábavy plno jest.