Nedávno jsme se takhle vrátili z tahu a všechny samozřejmě vzbudili. Byli jsme jen mírně podnapilí, ale zato jsme měli mnohem lepší náladu, než když jsme odjeli. Dokonce jsme si různě popískávali a hlavně nás ještě napadlo, že bychom se mohli usadit u počítače a ještě se podívat na facebuk, na kterém se na nás vyvalila zpráva od kamaráda (byl zrovna na expedici v Jižní Africe), ve které jsme se dozvěděli, že je zrovna u ohně, přičemž míchá v kotli pštrosí krky. „A…nesmrdí to náhodou…už trochu…když se s náma takhle vybavuješ?“ naoko ledabyle jsme se ho zeptali a on obratem odpověděl: „Ne, nebojte se mám to pod kontrolou.“
„Co přesně máš na mysli?“ napsali jsme – a teď už trochu přidrzle.
„Vy woové – ty pštrosí krky!“
„Aha. Tak to potom jo,“ odepsali jsme čerstvě informovaně. Potom asi tři minuty neodepisoval, ale pak nám poslal jakousi značku (na které se vozíčkář řítí do krokodýlí tlamy) díky tomu se nám podařilo dojít k jednomu moudru: „To my se oproti africkejm vozmenům máme – tady je jenom stádo volů a pár krav.“