Nedávno první advent byl,
nastal druhý – bronzový jest.
Lidé zapalují druhou svíčku,
věnec již krásně svítí.
První svíčka není sama,
konečně má kamaráda,
veselo může být.

Čerti z pekla po roce lezou,
řetězy o chodník nasraně buší.
Lucifer je před Vánoci vyslal zas,
kotle již poctivě vaří.
Jsou na vozmeny připravení,
propíchnou jim svinské gumy.

Andělé padají z nebes,
křídla si dopadem pochroumali.
Postiženými se stávají,
o příspěvek na péči zájem nemají.
Chtějí chránit vozíčkáře, před útokem čertů kulhavých.
Čekají na vozíčky repasované,
z čertů, sejmutím udělají hendikepované.

Není jich dostatek, jdou pěkně na dračku.
Zcela jistě na každého nezbude, je to na sračku.
Čertíčci jak na koncertě Kiss jazyky vyplazují,
JOHNNY SERVIS zásobuje toi-toikami každý kout.
Stát nechce mít cestičky posrané,
nerad do lejna šlapá.

Zeman na hradě slivku popíjí,
Ovčáček popelníček vysypává.
Delirium pomalu nastává.
Mikuláš se ke slovu dostává.

Přináší ovoce tekuté,
sladkosti v obleku schovává.
O holi se ulicemi potácí,
čert s andělem, mu k držení postačí.
Vatu v sámošce šlohnul, aby vous hustý měl,
hůlčičku zlatým alobalem omotává.

Děti v okolí piští, zlobivci uhlí na topení dostávají.
Vozejčkáří v cestě zavazejí, kola jim podkluzují,
u toho ženský s epickým výstřihem očumují.
Ruce zmrzlé až na kost, deset pod nulou jest.
Chtěj si ruce na prsou hřát,
mohou si kozičku v dlaních dopřát.

Duchenni s čerticemi spávají,
hlasitě v posteli, oba pod peřinou křičí.
Nic jim v tom nezabrání,
vzhled alfa-samce od útlého věku v sobě samém nosí.