Dali jsme si za úkol!

Zjistili jsme, že by byla škoda Vám nepřiblížit zážitky z letošní dovolené v Rakousku. Tak jsme se do toho pustili, aby vám nebylo líto, že jsme vás ochudili o to nejlepší. Pokusíme se pravidelně přispívat na stránky nevzdávejta do rubriky: výlety a akce, protože tahle rubrika je o zajímavých cestách, které absolvujeme na svých rentiérských vozech. My se na těchto cestách scházíme s kamarády, my na nich chlastáme a debatujeme o různých věcech. O sportu, o počasí, o nových vychytávkách na elektrických vozících, o knižním trhu, ale hlavně o ženských a jejich přednostech. Prostě ráj na Zemi.

Zpátky do minulosti!

My, vozmeni z Česka, občas vyrazíme za hranice! Objevovat nová místa, nahánět cizinky, ochutnat cizí kuchyni a všechny tyhle věci. Jak je máme oba dva rádi.

7. srpna se v našich hlavách zjevil dobrodružný plán, že se pokusíme „vydrápat“ na Roßbrand, což je rakouská hora.

Bylo krásné odpoledne. Slunko pařilo. Vozíky byly nabity do plna. Seděli jsme přikurtovaní v autech a klimatizace jela naplno. Úžasný čas.

A jakmile jsme přisvištěli do města Radstadt, které se nachází ve spolkové zemi Salcbursko. Tak se začaly dít věci. Zničehonic se začala silnice zvedat do kopce a před námi se pomalu odkrývala příroda, která se nalívala do květu, až nám z toho pučelo.

Ale nám to stale nestačilo. Jeli jsme stále výš a výš. Protože tady je všechno jasný. Tyhle ti dva vozmeni (tedy my) se rádi nacházíme ve vysokých nadmořských výškách.

I když ze začátku to vypadalo na krásné počasí, tak se po překonání výšky tisíce metrů začalo smrákat.

Čas běžel a my pokračovali v drápání se na vrchol.

Jenže po dosažení vrcholu Roßbrand (1 770 m) dorazil zcela regulérní pokus o vraždu. Spustila se strašlivá bouře, začalo pršet a blýskat se. Ale my byli tak „sofistikovaní“, že jsme se rozhodli zavítat do horského pajzlu, který sídlil na samotném vrcholu. Uvnitř jsme si objednali polívku, o které jsme si mysleli, že to bude silný domácí vývar jako od maminky. Místo toho nám na stole přistála „poctivá“ polívka z pytlíku.

Hrozně rádi bychom se ho chtěli zeptat: Blbče! PROČ nás takhle trestáš?