Dobrý den, pane Babiši, já vím, že tenhle fejeton určitě číst nikdy nebudete, ale i tak Vám chci říct, že to rozdávání koblihů, mi připadalo strašně ubohé, a mého kamaráda to dokonce úplně rozčarovalo (dnešní příspěvek bude trochu jiný, ale ať). Trochu zlomyslně si představujeme, jak alkoholik prezident bude jmenovat slovenského bosse za premiéra a navíc se jako ministr může přidat extremistický Japonec… toto není začátek vtipu, tohle je ČR po letošních volbách.

Přiznám se, že při psaní tohoto fejetonu jsem myslel na to, že ho budou číst i lidé, kteří hlasovali pro hnutí ANO – mám pro ně i vzkaz: ahoj, voliči! Úplně slyším ten Váš podrážděný hlas: „ježišmarjá, co ten vůl zas blbne?!“ a zároveň jakoby trochu jízlivý smích. (promiňte), že o vás takhle veřejně mluvím. Úplně si živě představuji, jak jste zostražitěli a možná i zčervenali a jak očima doslova pádíte po řádcích, abyste co nejrychleji zjistili, jak moc si z vás dělám legraci.

Jen si nedovedu tak úplně vysvětlit jednu jedinou věc, čím si hnutí mohlo získat takovou přízeň voličů. To mají koblihy takovou moc? Taková převaha? To mi moc nejde do hlavy. Přijde mi to fakt divné. Jen si ale zase říkám: kdyby volby nebyly zkorumpovaný tak už by byly dávno zakázány.

Koneckonců nás možná čeká krutý osud, což mě v otázce možné koalice zbavuje přílišných skrupulí. Lidský život je už zkrátka plný nejrůznějších hrůz, říkám si, a ještě abych si z politiky dělal těžkou hlavu? Mnohem horší by pro mě bylo, kdybych místo smažených kuřecích křidýlek a šťavnatých hovězích steaků musel dennodenně jíst vaše koblihy.