Duchennovi jezdci brázdí ulice,
místo přileb mají tvrdé palice.
Když semafor ledovatku ozáří,
nesmlouvavý výraz mají ve tváři.
Po náledí už se řítí hrdinně,
rychlostí šest kilometrů v hodině.
Za zatáčkou paní, na provázku psík,
rychlá brzda, kotrmelec, salto, smyk!

Lidi! Všichni sem, stala se hrozná nehoda!
Pomoc! Zavolejte někdo sanitku, to je hrozný!

A paní křičí, k nebi ruce zalomí,
odřeniny jezdce nezlomí.
Chechtají se, sotva popadají dech,
za chvíli jsou zase zpátky na kolech.
Bezďák z popelnice ven se vyplíží,
skelným zrakem chlapce prohlíží.
Volá lidi tihle z krví na čele,
to jsou přece známí spisovatelé!

Záchranáři brašnu hodí do písku,
pohotový student hledá propisku.
Jezdcům z hlavy krev skapává na záda,
ale nevadí, je tu autogramiáda!

Lalala lala lalala lala lalala lala.

Pane, můžete se mě podepsat tady na tu moju kabelku?
A mě se podepište prosimvás na brejle.
Lidi, nevidíte, že jsou plný vod krve,
nechte je aspoň, ať se nechaj vošetřit,
to je hrozný todleto.

Duchennovi jezdci brázdí ulice,
místo přileb mají tvrdé palice.
Když semafor ledovatku ozáří,
nesmlouvavý výraz mají ve tváři.
Po náledí už se řítí hrdinně,
rychlostí šest kilometrů v hodině.
Za zatáčkou paní, na provázku psík,
rychlá brzda, kotrmelec, salto, smyk!