„Co kdyby to dnes byla Monika?“
„To asi nebude!“
„Proč by nebyla?“
„Nechci, aby se jmenovala jako moje bejvalka. Lepší bude Nelinka!“
„To jest jméno úchvatné!“

To vypadá, že se něco zajímavého začíná klubat…
Márty začal cítit, že něco není v pořádku. Jakmile Šudy začne mluvit o ženských, bude z toho opět průšvih, těch pokut!
„Jak moc máš rád tyto moje akce?“
„Upřímně, bojím se, co se zase stane“
„Kámo, nepřeháněj!“
„Nepřeháním!“

Šudy myslel na píchání. I když jedl Chilli con carne.
„Myslíš, že bych mohl do garáže pro stroj?“
Šudy se právě blížil k padesátému objetému kousku, dvě k tomuto číslu, pouze dvě mu schází, takže tato otázka byla na místě.
„Já Ti nevím. Dneska jsem nějaký přejetý. Ale měl bys do toho jít!“
„Tak to mám zkusit?“
Prášky proti srdeční příhodě spolykal. Přikývl na to, takže matka ho na mechaničáku pro stroj motorový zavezla. V Mártyho osvícené hlavě se zrodila geniální myšlenka.
„Zvyš si rychlost na deset kiláků! Nikdy nevíš, kdy se to bude hodit!“
„Máš pravdu! Šestkou za hodinu, to neobtáhnu ani stařenu!“

Právě teď si totiž byl absolutně jistý, že učinil dobře. Z kapsy bejvalku na fotce vytahoval, po tváří jí rozkošné hladil. Nastartoval svoje vozítko. Natěšen velice být velice. Od garáže vrata otevřel, vzal to přes mostek, kde Svratka protéká. Po cestě přemýšlel, jaké byly všechny ty před tím, doslova byl paralyzován – slzička i ukápla. Nedal přednost ani na přechodu, ale blinkr vpravo dát nezapomněl. Jel v klídku do Brna, když v tom…
„Ty woe! Proč se z toho hulit začíná?!“
V hlavě samé líbánky a zapomněl na zadřený elektromotor. Do servisu musel, bylo to nevyhnutelné! Vykunit si káru trochu nechal, aby mu to číro vlát začalo a své ego tímto počechral. Zkratkou si to přes pole vzal, místním zemědělcům jej rozoral. Na zádní svůj stroj postavil, již zadnici na dranc měl. K Prýglu si to mířil, divé kachny ve velké rychlosti rozehnal. Slečny nikde neviděl. Vzal to do lesa. Uprchlý pštros ze zoo, napást se v klídku chtěl, jenže toto hovado ho rozzuřilo a pěkně nasralo. Rozběhl se po něm, poklovat ho chtěl – naštěstí v servisu byl – kde mu rychlost zvýšili. Jinak by mu pštros prdel slušně potrhal.

„Uff! Ujel jsem mu! Leknul jsem se, až mně změknul!“
Tlak mu pěkně vyskočil, hercna tloukla! Mártymu zavolat musel a sdělit tyto příhody.
„Zdarec Márty!“
„Čau Šudy! Už jsi tu padesátku pokořil!?“
„Pštros, se počítá?“
„Šudy, ty takovej borec, pštros je pro slabochy! Ty tu pajsku dáš!“
„Kujva zapadl jsem! Nějací chlápci právě jdou, byli na houbách. Praváky hledají. Poprosím je, oni zatlačí“
Druhý dech mašina chytla. Po silnici si to drtí, okolní překážky přehlížel. Do větve v plné rychlosti narazil. Opět jet dál nemůže.
„Větev zasraná! Zas jak starej hňup čumákuju na místě!“
V tu chvíli se na něj znova usmálo štěstí. Asi to bylo tou fotkou bejvalky, co si vzal na cestu. Motorkáří zrovna okolo projížděli, jakmile uviděli invalidu, neváhali a zastavili!

„Zdarec! My ti pomůžeme!“
Pomoct chtěli, jejichž charakter by jim nedovolil, projet jen tak, a nechat jej být.
„Super! Já myslel, že uz tu jak ten trosečník zůstanu! Díky, díky! Jsem se leknul, že šuk století nestihnu!“
Vozítko přenesli a Šudymu s ochotou nabídli.
„Co říkáš na členství v našem gangu? Pojeď s náma!“
„Sice z gangu jsem jiného – ale cítím z vás rebelskou krev a já rebel jsem – takže kdybych odmítl, byl bych za tupce! Jasně, jedeme!“
Za chodu burácejících motorů, šéf gangu pronáší.
„Jenom mě nech zjistit, jestli chceš jet
do toho domku mimo naše území.
Bude tam moc pěknejch holek.“
Šudy tomu přicházel na chuť..
„hmm, hmm.
A slyšel sem, že je to skoro každou noc,
ale možná se pletu.
Hmm, hmm, hmm, hmm.“

Začal se spokojeně tvářit – pociťoval výzvu k pokoření neuvěřitelného počtu něžného pohlaví – spanilá jízda do největšího brněnského klubu „pouze pro dospělé“ zdárně pokračovala. Jakmile se dorazilo na místo – panáček si dali, pak si hezky zazpívali. A Šudy se konečně ocitl v rajské zahradě. Ani kačka nebyla potřeba, jehož sympatie byla zkrátka neodolatelná.
„Co budeme dělat teď?“
„Já nevím, ale chtěla bych to! Kalhotky mi klidně sundej!“
Sotva se při samotném milování zapomněl, začal s ní natřásat, v ten moment se ji udělalo nevolno.
„Co se ti stalo?“

„Nic, nic, musím si odskočit – moc alkoholu asi!“
Jak se snažila doběhnout – stejnak to nestihla, zakopla o jeho stroj – a pozvracela cely sedací polštář.
„Promiň, já ti ho umyju a usuším, neboj!“ S úsměvem dodala.
Během sušení podsedáku – další holky, Šudymu hezky nohy namasírovaly. Celou noc o něj pečovaly i „blijušce“ bylo ráno líp. Loučení bylo náročné a dojemné.
„Děkuji mnohokrát, bylo mi tady krásně! Povinnosti bohužel čekají!“
Nelinka ho se slzami v očích objala.
„Miláčku, doufám, že tě brzy uvidím!“
„Věřím, že ano!“
Ale tento Don Juan má vždy plně nabito. Vyrazit nazpět musel – jehož leguán v teráriu hladově vyhlížel svého páníčka.

Po několika letech….

Jednoho dne si vyjel opět do ulic – nakoupit čerstvé pečivo. Najednou se zběhla smečka děcek.
„Co to je?“¨
„Ahoj, táto, tatínku!“
„Kruci, kde se to bere!? “
„Já jsem tvůj syn, jmenuji se Štědrý den“
„Jakpak se jmenuješ ty?“
„Silvestr.“
„A já Bohuška.“
„Vy jste mámy?“

„Jo, my jsme jejich maminky!“
„Jéé, Moniko! Ty ses nezměnila!“
„To mě těší!“
„A ty seš Aneta, že? Pokud si dobře vzpomínám!“
„Ano jsem!“
„Pořád stejně krásná!“
Ujel sotva pár metrů a přicházely další děti s matkami.
„Ty kjávo, já byl plodný samec! Márty měl pravdu!“
„Já jsem Nelča, ta tvá poslední. Dáme si selfíčko? Máme spolu Bohušku!“
„Pojď, pojď! Já jsem tvoje první!“
„Bože! Co to z ní vyrostlo? Nepřišla mi o tolik starší!“
„Já ti sednu na klín a jedeme. Bude to jak poprvé!“
„Nééé, já nechci!“
„Nedělej! Já vím, že stále miluješ… z těch všech… nejvíc mě!“
V duchu se mu stalé honilo, kolik bude platit za alimenty.
„Do prdele! Kde já na to vezmu! Já vůl! Proč jsem si nikdy nevzal ochranu!?“

Příběh je inspirován tímto známým videoklipem od Avicii